léto 2017-sklizeň

Letos na jaře jsem trochu ve výsevu experimentovala a zasela to, co ještě nikdy před tím:-)

.....a vyplatilo se:-)

Lilek jsem už v minulosti pěstovala, akorát jsem z něho měla vždy jen jeden plod. Tak jsem si ho už další roky nekoupila, až letos...v zahradnictví bylo letos těžké pořízení po těch mrazech, které nečekaně přišly, a tak jsem byla ráda, že mají aspoň něco. Původně jsem šla pro okurky-hadovky, ale ty právě k vůli mrazům vůbec neměli, a tak jsem si odnesla domů dva keříky lilku.

Zasadila do skleníku a čekala. Rostliny jsou krásně silné a zdravé, hned začli kvést, ale plod vyrostl opět jen z jednoho květu, zatím víc plodů nemám. Buď se rostlina tím jedním plodem tak vysílí a nebo nevim...ale i jeden plod je úspěch a na talíři chutnal:)

........

lilek hodně nasolte a nechte odkapat vodu. 

Plech jsem si pokapala olivovým olejem a na to kladla lilek na kolečka, cuketu na kolečka, mrkvičku celou, sladký brambor na kostky, cibuli a česnek, osolila  a dala péct do trouby. Mrkvičku jsem ještě zvlášť pokapala medem.

K tomu jsem do trouby přidala krůtí stehna v pekáčku a nechala je upéct krásně do měkka.

No a než se mi to všechno upeklo, tak jsem si ještě uvařila brambory ve šlupce a byl oběd na světě.

Děti se olizovaly až za ušima a dokonce si i několikrát přidaly:-)

Rebarbora mi na záhonu roste už léta. Každým rokem je silnější a větší. Sbírám ji 2x za léto a jelikož z ní nechtějí děti koláč, tak jsem se z ní naučila dělat marmeládu, která nám moc chutná. Letos jsem k ní přidala ještě pár meruněk pro oživení a zase máme co do bílého jogurtu dát...určitě vyzkoušejte a nešetřete cukrem:-)

Rajčata letos hodně opečováváme. Keře i plody jsou nádherné.

Letos jsme pro ně vybudovali nové vyvýšené záhony, často zaléváme a rajčatům se daří...

...jen máme trochu strach, aby nepřišla plíseň, jako se nám to už v předchozích letech často stávalo.

Nijak rajčata nestříkáme ani nehnojíme, žijou pouze z kompostu, který jsme na jaře do záhonů dali a ze zálivky, kterou nešetříme:-)

Neni nad to si utrhnout vlastní rajče z keříku a vychutnat si tu pravou rajčatovou chuť..né tu, co známe ze supermarketů

A tady je ten můj experiment...

na jaře jsem si zakoupila semínka řepy a semínka mrkve...zasela a zde je výsledek.

Jsem nadšená. Řepu miluju, máme dva druhy..kulatou a podlouhlou, ta kulatá je více sladší. Řepu jsem omyla a uvařila. Nechala vychladnout, oloupala a nastrouhala nahrubo. K tomu přidávám nastrouhané jablko, pokud ho mám a nebo bez něj, osladím, osolím, okyselím a osvěžující salát je na světě...mám ji ráda ale i jen tak , bez ničeho , jen uvařenou...

Mrkev není nijak obří ,ale stačí. Hlavně jí máme hodně. Takže jsem část nakrájela na kolečka a zamrazila, abych měla do polévek nebo pod maso a zbytek jsem nechala jak je, vložila na plech, osolila, přelila olivovým olejem a medem a dala zapéct.

Ke krůtímu pečenému stehnu s uvařeným bramborem ve šlupce to byla velmi dobrá příloha:-)

určitě vyzkoušejte:-)

ze šalvěje si vyrábím pesto a nebo když grilujem, tak s ní plním ryby..pro mne velmi důležitá bylinka v zahradě i v kuchyni:-)

...................................................

Nebojte se z jara experimentovat, ono něco z toho vyjde a pak je to lahůdka

dobrou chuť:-)

EXPEDICE LABE-Opatovice-Poděbrady

...další etapu expedice Labe máme za sebou:-)

Trasa: Opatovice nad Labem-Poděbrady

opět jsme navázali na poslední etapu, kterou jsme v květnu v Opatovicích ukončili.

.

Celá tato víkendová etapa byla na kolech a byla dlouhá 90 km

1.den byla trasa naplánovaná z Opatovic přes Kunětickou horu a Pardubice až do tábořiště Semín

2. den z tábořiště Semín přes Kladruby a Kolín až do Poděbrad

teplota vzduchu: 31st:-)

Sraz byl tentokrát v tábořišti Semín v pátek večer.

V sobotu ráno jsme všichni naskákali do aut i s kolama a odjeli do Opatovic n. Labem k pizerii, kde jsme minule expedici zakončili.

Zde jsme auta nechali a vyrazili na kolech směr Semín.

Cyklotrasa vedla přes Kunětickou horu, na kterou jsme si rádi vyšlápli, protože široko daleko jiný kopec v tomto kraji nenajdete:-)....

...pod Kunětickou horou jsme si dali oběd a dál pokračovali směr Pardubice.

Projeli jsme částečně centrem a to se nám moc líbilo:-)

Vzhledem k velkému horku proběhlo cestou několik občerstvovacích zastávek...většinou zmrzlina a nealko pivo:-)

Z Pardubic jsme dále pokračovali do našeho tábořiště v Semíně, před kterým  jsme ještě  odbočili k aquaduktu.

...Po 45 km byl zasloužený odpočinek a koupačka v místním rybníku u našeho tábořiště:-)

A mezitím, co jsme my ženy odpočívaly, děti se koupaly, tak řidiči odjeli jedním autem pro auta zbylá, která jsme ráno zaparkovali  v Opatovicích....

V neděli ráno se převezlo pouze jedno auto do cíle - do Poděbrad a než se řidiči vrátili, my ostatní balili stany a připravovali se na další etapu.

Ta vedla z našeho tábořiště v Semíně přes Kladruby...

...přes známý hřebčín...

...do Kolína

tady jsme usedli hned do první kavárny a s velkou chutí si dali ledovou kávu a několik kofol na schlazení, neboť vedro bylo nesnesitelný.

Když jsme se jakžtakž ochladili, vyrazili jsme dál...

...a to k soutoku Labe s Cidlinou

..V nohách jsme měli dalších asi 16 kilometrů, takže postřižinské nealko pivečko bylo zasloužené:-)

..odtud jsme jeli už do Poděbrad po velmi hezké cyklostezce, ale věřte tomu, že né vždy ta cyklostezka vypadala takto. ... i několik desítek km jsme jeli po vymletých kolejích od traktorů, kde jsme se neustále vyhýbali loužím a výmolům, a naše zadečky nechápaly:-(

Jen teď trochu lituju, že jsem si ten rozvoraný desetikilometrový úsek cyklostezky nevyfotila, to by určitě za to stálo:-)...takže jet po panelech nebo trávě s drnama nám už pak vlastně přišlo jako příjemná změna:-)..tento poslední úsek byl ale balzám:-)

V Poděbradech jsme kola zaparkovali v parčíku, řidiči skočili do přistaveného auta a sjeli pro zbývající auta do Semína....

a my ženy  si zatím udělaly procházku na kolonádu, zatímco děti zůstaly v parčíku a kola hlídaly.

Za neděli ujeto 45 km

...Další etapa splněna....a na tu další se zase můžeme jen a jen těšit:-)

léto 2017-nelením.-)

aktuální z dnešního dne...

...tento příspěvek nechám asi bez komentáře, myslím, že fotky mluví za vše:-)

...ale řídím se heslem, že bez práce nejsou koláče, a tak měním odpočinek za práci, abych si zase pár objednávek mohla odfajfkovat- MÁM HOTOVO!!!

:-)

hezké léto všem

Pavla

léto 2017- cyklovýlet-Srbsko-Nižbor a zpět

Všechny vás moc při neděli zdravím.

Cílem tohoto cyklovýletu byla Zastávka Nižbor a tímto bych moc chtěla poděkovat Monče z kopečku za tip na tento výlet:-)

...není to jen tak nějaká zastávka

..je to restaurace Zastávka...

...když sem dorazíte, tak se v tu ránu ocitnete v jiném světě:-)

Po poledni jsme nandali kola na nosič auta a vyrazili z Plzně směr Srbsko-železniční zastávka, kde jsme auto zaparkovali.

Jelikož se akorát přehnal poslední mrak a z něho dost pršelo, tak jsme si skočili dát do kiosku párek a tam ten poslední nedělní deštík přečkali. Od té doby nám už nepršelo, dokonce vysvitlo sluníčko a bylo hezké horko.

Než jsme stihli párek dojíst, přestalo pršet a my  mohli  najet na cyklostezku podél řeky Berounky -stezku sv. Ludmily

Na ní najedete přímo od tohoto malého nádraží.

Stezka je převážně po nezpevněné komunikaci, takže jsme si trošičku natřásli zadečky:-)

..nacházíte se zde v chráněné krajinné oblasti Český Kras

...za Berounem jsme z této stezky najeli na cyklostezku "po stopách českých králů"

Celá stezka vede kolem vody, tak je to moc příjemné a rychle to utíká.

Do Nižboru jsme dorazili asi po hodince a půl a měli v nohou 16 km.

V tomto jiném světě jsme pobuli skoro 2 hodinky, dali si pozdní oběd a já fotila a fotila.

Měli jsme to štěstí se zde setkat s panem Hanákem, který tuto restauraci vlastní. 

Bohužel foto nemám:-(

Interiér restaurace je kouzelný. Bohužel jsem nemohla fotit moc, neboť byla restaurace plná lidí.

Ale určitě stojí za to si sem udělat výlet a vidět to na vlastní oči.

Otevřeno je zde od května do října

Momentálně se můžete kochat pouze tím, co jsem nafotila:-)

...my našli místečko venku přímo před vagonem, kde bylo taky moc příjemně a měli jsme to i s výhledem na zámek Nižbor.

...no a když už jsme tu všechno snědli a nabažili se tou atmosférou, tak jsme opět skočili na kola a jeli zpět do Srbska.

Zpáteční cesta utíkala rychleji, tentokrát jsme jeli po druhém břehu, kde už byla pěkná asfaltová stezka a celou jsme ji jeli po stopách českých králů...

...Daneček se vyřádil na cyklokrosové dráze....

...vpravo dole je moje maličkost a v té brašně, co vidíte na řidítkách si už léta vozím svojí zrcadlovku, bez které neudělám ani krok:-)

Jsem poslední tak jako tak, tak je asi jedno, jestli má kolo o skoro kilo víc díky foťáku a nebo míň...naše děti stejně  už léta nestíhám, a tak si aspoň fotím a kochám se...oni vždy někde počkaj:-)

...

..taky jsme viděli koně

...lezli na skály... 

...a taky Daneček píchnul...:-(

...na štěstí se to stalo nedaleko kiosku, kde jsme se alespoň občerstvili, zatímco manžel duši zalepil.

To už nám do cíle scházely pouhé 2 km a byli jsme zpět v Srbsku

Ujeto necelých 32 km

Pokud to sem nemáte daleko, tak určitě cíl této cesty doporučuju

bylo to super:-)