Translate

středa 19. července 2017

S foťákem v mé dílně:-)

...pokud jste si už zakoupili moji knihu, tak už víte, jak to v takové dílně chodí:-)
Foťák si normálně do dílny nenosím, ale když si vzpomenu, tak pak ráda zachytím svoji práci.
Tohle je malá ukázka toho, co vzniklo za pár dnů....a tak to jde pořád dokola
vymodeluji...přežahnu...naglazuji...vypálím ostrým výpalem...zabalím...odvážím na poštu:-)
..jednu věc musíte vzít do ruky x-krát, než dosáhnete finální podoby.
Výroba samozřejmě trvá, nejde to všechno ze dne na den, je to dlouhý proces...
...hodiny modelování...desítky dnů sušení...pak dlouhé hodiny pálení...pak celý den balení...

Dodělávám jedny z posledních objednávek a už se strašně těším, až budu moci opět vyrobit něco úplně nového, neokoukaného....proto už taky více jak měsíc objednávky neberu, abych mohla zase začít s čistým štítem a opět se vrátit na kratší dobu dodání a při tom mít i více času na odpočinek:-)










pondělí 17. července 2017

Léto v plném proudu

...zůstaly jsme s Terinkou samy doma, a tak si musíme vystačit:-)
Já si to užívám dokonale. 
Děti odjely na soustředění, a tak nemusím vařit a užívám si ticha. 
Je to pro mne taková malá dovolená:-)
Nikde nemusím sbírat zamotané nabíječky, poválené tablety, zastrkané ponožky v gauči, hrnečky a skleničky od kakaa, čaje a mléka a hlavně!!!-hlavně nemusím vařit:-)
Na to jsem se těšila nejvíc:-)
A tak nerušeně  mohu pracovat, a když mám pocit, že už práce bylo dost, tak se jdeme s Terinkou vyvenčit. Myslím, že jí ty koupele v řece udělaly radost a mně zase to, že pořád někde něco kvete a já můžu na prochajdě fotit.
No prostě léto jak má být:-)








středa 12. července 2017

Brynzové pirohy

Brynzové pirohy a halušky jsme si dávali na Slovensku často. Já si je tedy nedala, ale ochutnala jsem, a pak jsem toho litovala. Pirohy byly vynikající. 
Takže mi nezbylo nic jiného, než si je doma uvařit.
Na netu jsem si sehnala recept a dala se do práce:-)
těsto:
2-3 větší brambory uvařené den předem ve šlupce-do těsta dáváme nastrouhané
500 g polohrubé mouky
1 vejce
200 ml teplé vody
1 a 1/2 lžičky soli
..........................................
já dala vše do domácí pekárny, ta mi hezky těsto zadělala a já si v klidu mohla připravit 
náplň:
70g másla
125 g brynzy
1-2 menší syrové brambory jemně nastrouhané
nejprve utřeme máslo s brynzou a pak přidáme brambory

těsto si rozválíme a kulatým větším vykrajovátkem vykrájíme kolečka, které plníme náplní, přehneme na půl a vidličkou uzavřeme.
Takto připravené je dáme vařit do mírně osolené vody, cca 15-20 min.
Po vyndání je propícháme vidličkou, polijeme máslem a posypeme cibulkou.
Místo cibulky můžeme posypat opraženou slaninou
Na porci pak ještě můžeme dát bochánek brynzy

cibuli nakrájíme na kolečka, rozdělíme na jednotlivé kroužky a obalíme v hladké mouce.
Poté je rychle opražíme v rozpáleném oleji

Z tohoto množství uděláte více jak 20 kusů, jsou velmi syté, takže postačí pro celou rodinku.
Dobrou chuť


pondělí 10. července 2017

Dovolená v Pieninách

...byla úžasná:-)
Manžel tuto dovolenou naplánoval už někdy na jaře. Jela nás opět velká banda, takže bylo veselo.
Pieniny se nachází ve Slovensku, těsně u hranic s Polskem.
Cesta z Plzně nám tedy trvala celý den, ale jeli jsme plynule, dokonce i po dálnici D1!!
Do Pienin jsme jeli na Brno, Olomouc a Český Těšín a kus jeli v Polsku, z Pienin jsme to vzali druhou stranou na Žilinu a dál do Čech. Více se nám to líbilo Slovenskem, jelikož jsme objížděli Vysoké Tatry a bylo na co se dívat.
Stanovali jsme v kempu v Červeným Kláštoře u penzionu Pltník hned vedle řeky Dunajec, která tu vytyčuje hranici Slovensko/Polsko.
V úterý tu bylo poloprázdno, a tak se nám pro celou bandu podařil najít moc hezký plácek na okraji kempu.


Na středu byl naplánovaný vejšlap na Tři Koruny /Polsko/.
To jsou ty vrcholky, které vidíte na první fotografii-vyšlápli jsme až na ten nejvyšší vrchol.
To nám trvalo cca 3 hodiny a převýšení bylo 500 metrů.
Terén je po kamenech, kořenech, schodech dřevěných, kamenných i kovových. 
Je to národní park, takže je zde hodně omezeních včetně zákazu psů....
Bylo to dost náročný...

....ale dali jsme to a výhled stál za to!!!
vlevo Dunajec
uprostřed poslední výšlap na vrchol-poslední úsek je zpoplatněn-1,20 EUR/os.
vpravo Červený Kláštor-velké přiblížení-takhle z vrcholu je vidět nejlépe, když jste dole a jdete kolem něho,tak si ho skoro ani nevšimnete, jak je obrostlý stromama.

Tatry jako na dlani

...nádherná květena

...pokochali jsme se a teď hezky dolů do údolí:-(
To nám dalo zabrat snad víc, než výšlap na vrchol, lýtka cítím ještě teď


...sláva už jsme dole
po modré jsme stoupali, po žluté sestupovali.

Dunajec je znám právě díky těmto pltím-vorům.
Jezdí od rána do večera a vozí na nich turisty.
My si tedy objednali rafty a odmakali jsme si to hezky sami:-)
Nic méně bylo zajímavé koukat, jak pltě vykládají z auta, na vodě je svazují, naloží turisty a sjíždí řeku až do Lesnice. No těm chlapcům není co závidět, musí to být pěkná makačka od rána až do večera a to celou sezonu.


...my si to užili a odkormidlovali sami a bylo to super. 
Spluli jsme téměř 25 km za 2 hodiny. Krásně to jelo a bylo na co se koukat. Propluli jsme soutěsky, které se točí pod Třema Korunama, na které jsme v úterý koukali z vrcholu:-)

...po splutí jsme vařili v kempu buřtguláš. Moc se povedl, každý dostal nějaký úkol a tak to ani moc dlouho netrvalo.



...v pátek jsme opět výletili, tentokrát jsme objevovali zase slovenskou stranu.
Vydali jsme se do sedla Cerla, chvilku šli po vrstevnici a poté sestoupili do obce Lesnice, kam jsme den před tím dojeli na raftech. 
Po cestě jsme v jednom rodinném penzionku ochutnali místní speciality-halušky a pirohy a zpět do kempu jsme se chtěli vydat podél vody-cca 10 km, ale jelikož se rozpršelo, tak jsme si chytili autobus a do kempu se nechali odvézt.


Poslední večer jsme opět strávili u táboráku, děti se zabavily karetní hrou a bylo nám fajn:-)

...V sobotu jsme zbalili stany a vydali se směrem k domovu. Ještě jsme se ale stihli zastavit v nedaleké salaši, kde jsme si koupili naložený ovčí sýr, ale i přírodní,který ještě odkapával a dozrával. Ten byl vynikající, chutnal podobně jako mozzarela. 


Po cestě jsme se zastavili u jednoho motorestu na jídlo. Zvenčí vypadal obyčejně, ale uvnitř mě mile překvapil. Byl ve stylu Provence a to bylo něco pro mne:-) No řekněte sami:-)

...a tohle už jsou jen střípky z cesty domů:-)
Pokud se tedy někdy vydáte na Slovensko, tak tuto oblast určitě doporučuji. Příroda je tu nádherná a v období, kdy jsou v Čechách a na Moravě tropy, je tu o dost příjemnějš:-)
Mějte krásné léto
Pavla