spadám do kategorie 40+...co dál?

zdroj: google

 Dnešní příspěvek je tak trochu o mých úvahách, plánech a o restartu. Spadám do kategorie 40+ a to už si zamyšlení sakra žádá.-)

Je sobota dopoledne, jsme po vydatné snídani a hezké ranní zmrzlé procházce se psem, pletu dceři set a přemýšlím o životě.

Dnešní sobota je tak trochu jiná než ty ostatní a to v tom, že nejedem s dětma na žádný zápas, protože dnes po dlouhé době žádný zápas není,že nemusíme vstávat v šest ráno a připravovat svačiny a čaje do termosek a je jiná i v tom, že neabsolvujeme žádný výlet ani expedici, neb ulehla dcera s virozou a syn běhá po středních školách-kde jsou dny otevřených dveří, což kvituji-i když má ještě víc jak rok čas...

... prostě máme volný víkend!!!

což je pro nás takový malý zázrak.-)

manžel ho využívá prací na zahradě a já?

Do dílny jít nemůžu, protože od noci pálím další várku a tudíž je v dílně momentálně nedýchatelno. Žehlení není úplně moje hobby, tak to pár dní ještě počká..tak co třeba umýt okna??? za okny mám ještě muškáty a dokud kvetou a vypadají dobře, tak proč to měnit...do lesa na větve zajdu až v týdnu a okna umyju tedy až s následnou zimní výzdobou a na adventní čančání a pečení cukroví je ještě pár dní čas…..takže co s načatým víkendem?

 Odpočívat , poslouchat hezkou hudbu a věnovat se činnostem, které mě naplňují a baví není vůbec špatný plán. Tvořit a při tom přemýšlet vypadá momentálně u voňavé kávy jako super nápad a hezky strávený víkend.

...táhne mi na 42 / jj už za necelý měsíc/ a já si říkám, že to chce změnu v mnoha směrech.

zdroj: google

  Tu každodenní rutinu by to chtělo něčím narušit a začít dělat něco trošku jinak. Moje myšlenky se poslední dobou ubírají tím směrem, že chci začít cvičit!!!

 Děsí mě, že všechny moje vrstevnice cvičí pravidelně několikrát týdně a já nedělám nic. Na první pohled by se dalo říci, že to /s mojí postavou/ nepotřebuju, ale na druhý pohled (spíše ten svůj vnitřní) cítím, že když nezačnu teď, tak ze mě bude za deset let troska. Nemůžu říct, že nedělám vůbec nic, ale chtělo by to pravidelnost-a to mi dělá problém!!! jako dítě jsem hrála závodně házenou, což bylo super, mělo to pravidelnost a já byla dost ve formě. Od toho co se narodily děti už je vše jen nárazové a spíše rekreační.

V létě jezdíme na kola, jezdím na in-linech, občas si jdu pinknout beach-volejbal v zimě normální šestkovej, tak dvakrát do roka si jdem s manželem zahrát tenis, v zimě pak jezdíme hodně na běžky a sjezdovky, bruslíme, procházkujeme a výletujeme taky dost, doma si občas zacvičím pár prvků z jogy...ale!!! chybí tomu pravidelnost a větší zásah do těla.

Přitom moje práce vyloženě volá po tom, abych tu jednostrannou zátěž kompenzovala a posilovala i jiné partie než jen bicepsy na rukou. Jelikož záda a krční páteř už třeba dost trpí a o dolních končetinách  ani nemluvím... tam by to  potřebovalo posílit asi nejvíce. Pravidelné návštěvy fyzioterapeutky jsou fajn, ale zdá se, že bez cvičení je to nekonečný boj.

zdroj:google

 No nic...takhle já si tady uvažuju a fakt to začínám brát vážně. 

Jenže!!!

... jsem tip, co musí mít motivaci...v mém životě pár cvičení proběhlo v davu cvičenkyň ve formě aerobiků, pilates.. aj…

ale po čase jsem zjistila, že na takovéto davové šílenství nejsem tak úplně typ. Jsem spíše typ na míčové sporty a tady u tohoto druhu cvičení mi chyběla ta motivace. 

Většinou jsem chodila, protože to chtěla moje kamarádka, ale nikdy to nebylo o tom, že bych to chtěla já. Takže když se mi nechtělo, tak jsem prostě nešla. Postavu mám celý život stejnou-štíhlou (asi dobré geny.-) tak mě nikdy nic nenutilo. Jenže to bylo před dvaceti-pětadvaceti lety a dnes na to už začínám pohlížet trochu jinak. Nebo se spíše začínám zamýšlet nad tím, jestli i za deset let budu bez cvičení pořád stejná a nebo se to rapidně změní??

Vím, že jít opět cvičit do davu pro mě fakt není, nestíhám cvičební kombinace do hudby a pak celé cvičení ztrácí pro mne tak trochu efekt.

Chce to něco jinýho, něco, kde budu cvičit pod dohledem a správně, aby to smysl mělo!!! A bez davu-jen sama za sebe!!!

Jsem tedy momentálně ve fázi, že si hledám osobního trenéra/trenérku,s kterou bych začla posilovat-hlavně cíleně a efektivně. Nepotřebuji hubnout, jen zpevnit a to celá. A taky si udělat určité cvičební návyky do budoucna.

Když se odhodlám, zajdu do posilovny a začnu bez trenéra, tak jistojistě vím, že nevydržím. A taky vím, že bych nevěděla, co tam vlastně mám dělat:-)) S trenérkou si myslím, že vydržet budu muset….tak uvidíme...zatím jsem ve fázi hledání, ale já zase, když si vemu něco do hlavy, a v tý hlavě se mi to drží x týdnů, tak za tím prostě půjdu dokud to nedotáhnu. Tak mi držte palce, ať to dotáhnu….trenérku intenzivně hledám a boty už od včerejška mám!!!:-)))) to je dobrý začátek.-) ne?.-)...

...strašně ráda si přečtu, jak to máte vy, co se tohoto tématu týče, tak pište.-)

............

..a v mých úvahách jdeme dál...

zdroj: google

Co se mi dál honí hlavou už delší dobu je to, že bych strašně ráda rozšířila svoje podnikání a něčím to okořenila. 

Přeci jen vyrábím keramiku už deset let, což je dlouhá doba...i přesto mě to ještě nepřestalo bavit i když je to stále stejné a pořád dokola. Nemám totiž moc ráda stereotypy a když cítím, že se do něčeho takového řítím, tak mi to začně zaměstnávat mozek a začnu mít pocit, že s tím musím začít něco dělat.

Potřebovala bych prolnout všechno, co umím a posunout to o level vejš. Nápad by byl, jenže realizace je složitá. K tomu bych už potřebovala pár lidí, prostory….a někoho k ruce...Takže zatím je to jen ve fázi snů...tak uvidíme časem.

Nevím, jak to máte vy, ale je asi přirozené v určité životní fázi něco změnit, opět se pro něco zapálit a nadchnout, nabrat novou energii a jít si za tím. Dokud jsou děti malé, tak jste rádi za to, že můžete pracovat doma, protože se vše točí kolem rodiny a dětí a jejich koníčků a jejich škol...pak ty děti ale najednou vyrostou, začnou být hodně samostatné a vám odpadá spoustu činností s tím spojených a začnete sledovat, že vám pro sebe zbývá mnohem více času, tak proč ten čas nezačít více a efektivněji využívat?

Každý si s tím volným časem může naložit jak chce. Někomu v tomto věku stačí jít do práce a po zbytek dne trávit čas doma u telky a někdo to má zase naopak-prostě pořád něco vymýšlet, učit se, vzdělávat, dělat, tvořit. 

A to jsem já.

 Chci pořád něco víc a neusnout na vavřínech. Chci ten čas využít efektivně, tak, aby mě činnosti, které praktikuji nebo teprve praktikovat začnu, skvěle naplňovaly, vlily mi novou energii do žil a já tak byla dalších x let spokojená a šťastná a se svým časem naložila jak nejlépe umím. Jsem člověk, co jde do všeho po hlavě...žádný dlouhý plánování, žádná koncepce....když přijde příležitost, tak se jí chopím a v podstatě moc nepřemýšlím nad tím, co bude, když to třeba neklapne. To si moc nepřipouštím a většinou udělám vše pro to , aby to klaplo. 

Jsem prostě "Střelec",-)

Takhle jsem to měla kdysi dávno i s výrobou a prodejem keramiky….celé to začlo jako koníček, pak přišel fler, vzápětí jsem nabídla k prodeji asi dva hotové výrobky, oni se prodaly a tím se to celé odstartovalo….učila jsem se za chodu, většinou pokus omyl, ale vydržela jsem a vyplatilo se...

Takže věřím i tomu, že ty sny, které se mi momentálně honí hlavou , někdy třeba  vyjdou.

Je to celé  složitější v tom, že už to není jen o mě. Už to není o tom, začít něco dělat doma ve svém,bez nájmu, bez zaměstnanců….a když to náhodou nevyjde, tak se nic neděje…..Už by to bylo o investicích, zadlužení se, nájmu, lidech….nejistotě….

Asi bych teď potřebovala mít vedle sebe nějakou podobně smýšlející duši se stejným podnikatelským záměrem, která by mi řekla...hele, chci rozjet to a to..nechceš jít do toho se mnou?..to by bylo asi úplně nejlepší….jít do toho s někým…

No nic, nechci být konkrétní, protože je to zatím všechno ve hvězdách...ale je moc fajn o něčem takovém přemýšlet...člověk se tak hned zabaví:-))

U mě to platí dvojnásob...tvořit, snít, vylepšovat a pořád se na něco těšit!!!

........................................................................................................................................................

 A tady jeden článek, který na mě na netu právě vyskočil a který se mi teď do mých úvah náramně hodí...jako by někdo tušil, o čem si tu přemýšlím..

...tak kopíruji i pro vás-myslím, že to jsou užitečné rady.-)

zdroj:seznam.cz

Odpočinek, zajímavé aktivity a koníčky se často doporučují jako dobrá prevence pro uchování psychického i fyzického zdraví. I jako nejlepší lék proti stresu. Jak je ale vklínit do všedních dnů nabitých povinnostmi?

„V dnešní době jsme až nesnesitelně zaneprázdněné,“ tvrdí psycholožka Jaime L. Kurtzová. „Jak bychom mohly mít čas na sebe po všech těch převozech dětí z lekcí klavíru na fotbal, úkolech z matematiky, udržování čistého domu, nemluvě o zaměstnání?“ Naší duševní pohodě ale prospěje, pokud se opravdu zamyslíme nad tím, jestli je tohle vše nutné. Co takhle některé povinnosti občas vynechat?

„Větu Nemám na nic čas! používáme jako čestný odznak, znamení ctnosti a důležitosti,“ potvrzuje autorka rozvojové literatury Brigit Schulteová.

„Pravdou je, že dnešní společnost je nastavena na výkon na sto padesát procent, a pokud je nesplňujeme, nepřipadáme si dost dobří,“ zamýšlí se psychoterapeutka Hana Ederová.

Jak najít čas?

„Tímto způsobem se dá žít nějakou dobu, ale ne navždy,“ varuje odbornice. „Nejlepší je, když si to žena uvědomí sama – když je přetížená, vyčerpaná a možná i hádavá až nespokojená. V takové situaci si už zakládá na neurotické problémy.“ V tu chvíli je nejvyšší čas na změnu. Kde ho ale vzít?

Čas máme podle Hany Ederové všichni. Jen si ho bohužel neumíme udělat. I to se dá napravit. „Prvním krokem je podívat se, jak vypadá celý náš den,“ radí s tím, že bychom si měly zmapovat náš běžný program od rána do večera.

„Bodíky pište pravdivě. Člověk k sobě musí být upřímný, aby se mohl posunout a udělat změnu.“ Spousta žen si přitom uvědomí, že ani jeden z bodů se netýká jen jich samotných.

V seznamu by se měla objevit nevyplněná okénka. Neměly bychom ale spěchat a okamžitě je nahradit volnočasovou aktivitou, kterou od teď „musíme“ zařadit do programu. „Není na škodu říct si, že nemusím nic. Zvlášť když je žena poctivec, může se tím stresovat, a to nechceme.“

Co bychom ale rozhodně měly, je vybírat si podle vlastní intuice. Nemusí se nám líbit jinak populární koníček. Když nám nesedí například jóga, proč dávat na to, že je něčím všeobecně doporučovaným nebo že z ní jsou kamarádky nadšené? Zato je možné začít s rybařením, přestože je považováno spíš za mužské hobby. Nebo se přihlásit na lekce baletu pro dospělé.

„Uvědomte si, co ráda děláte nebo jste dělávala, a zkuste to znovu.“ Psychoterapeutka dále radí, abychom se nebály nový koníček opustit, pokud po nějaké době zjistíme, že nám nevyhovuje. „Bude vám vyhovovat něco jiného,“ povzbuzuje.

„Člověk by měl v činnosti najít klid a sám sebe tím klidem léčit.“ Díky práci se soustředěním můžete alespoň na chvíli opustit nepříjemné myšlenky. Záliba by měla být něčím, co nám dodá energii a zrelaxuje nás, činnost, která nás sama o sobě těší. Je proto důležité dobře vybírat. Co doporučují odborníci?

Co si vybrat

• Pište. Psaní pomůže vaší duši. „Třeba si napíšete krátkou povídku do šuplíku, možná ji jednou někomu nabídnete nebo v šuplíku zůstane,“ zamýšlí se Ederová. Ať už jde o prózu, deníkové záznamy, poezii, nebo internetový blog, jen tím získáte. Při přenosu myšlenek na papír se zlepšujete v psaném projevu, což se může hodit v profesním životě. A je zajímavé vidět, jak vaše nápady ožívají. Psaní má navíc prokazatelně i terapeutický účinek, zlepšuje se kreativita, slovní zásoba – a k tomu podle vědkyně Karin Jamesové stačí dvacet minut denně.
• 
  
• Malujte, kreslete nebo si hrajte s grafickým designem. Jde o kreativní koníčky. Především malba zlepšuje paměť, ale i náladu – snižuje úzkosti a stres, také posiluje motorické dovednosti. 
• 
  
• Zaměstnejte ruce. Pokud tíhnete k práci rukama, nemusíte se vrhat jen do umění. Pletení, háčkování, drhání nebo práce se dřevem či hlínou patří k těm nejtradičnějším koníčkům. Pokud nemáte základy z rodiny, nemusíte si hned shánět kurz. Internet a především kanál YouTube jsou plné nejrůznějších edukativních videí.
• 
  
• Hýbejte se. Běhat, jezdit na kole a plavat jste se naučily v dětství a ani na to nepotřebujete speciální kurz. Vaše tělo navíc zaplaví slastné endorfiny, nemluvě o mnoha dalších, dobře známých zdravotních i psychických pozitivech pravidelného pohybu.
• 
  
• Tančete. Při tanci je nutné zapamatovat si kroky a správně koordinovat tělo, čímž se trénuje dlouhodobá paměť a zlepšuje prostorové vnímání. Studie ukazují, že tanec snižuje riziko Alzheimerovy choroby v pozdějším věku. A zaručeně vám zajistí skvělou náladu. 
• 
  
• Cvičte tai-či nebo chi-kung. Zejména ve starším věku jsou koníčky výbornou prevencí proti depresím. Když je spojíte s pohybem, uděláte skvělou věc i pro své fyzické zdraví a udržení vitality do co nejvyššího věku. Vyzkoušejte třeba taj-či nebo chi-kung. U taj-či se nebojte nálepky bojového umění. Oba tyto cvičební systémy výborně působí na zdraví, zmírňují melancholii a úzkosti, rozvíjejí koordinaci a jsou vhodné i pro ty nejstarší…

.........

a to jsou moje dnešní úvahy, plány a nakonec článek, který mi mluví z duše

No nakonec mi to vykecání tady pomohlo, jak se v článku píše - pište!!!

Káva je už dávno vypitá, úvahy a plány vyřčeny

Kachýnka v troubě..

...a tak jdu přeci jen na ta okna a pak se asi vrhnu opět do keramikování-mám totiž v dílně rozděláno něco úžasného a už se nemůžu dočkat, až to projde sušením, glazováním a výpalama a já vám to tak mohla brzy ukázat v celé své kráse..nejde o nic zásadního, jen o nový tvar..
...a dekor? jak jinak než zasněžený domečkový.-))

A to jsou ty maličkosti, které mi k životu stačí---vybočit trochu z toho stereotypu, vymyslet a vymodelovat z hlíny nový tvar a těšit se na to jak malá holka:-)
a votom to je:-)))

...

Jestli jste dočetli až sem, tak si toho vážím a děkuji

a jestli máte k tomuto příspěvku  co říct,tak řekněte, budu ráda za každý komentář zde nebo v mailu. Zajímalo by mě, jestli je nás víc takových, kteří se najednou zastavili, zamysleli se  a chtějí něco ve svém životě změnit, ať je to cokoliv.

Přeji krásný víkend všem 

Pavla